Historie
První přeštické družstvo košíkové bylo založeno v roce
1928 v rámci sokolského programu. Zpočátku hrálo zápasy jen na
letním hřišti u sokolovny. Toto družstvo se pětkrát zúčastnilo
přeboru ČOS. Prvními hráči byli: Karel Brada, Josef Naxera,
František Velkoborský, Antonín Naxera, Václav Velkoborský, Karel
Pytlík, Karel Císař a Karel Levora. V župním přeboru se družstvo
umístilo na 1. místě před družstvy Klatov, Domažlic, Sušice a
Švihova. V rámci kraje družstvo zvítězilo nad Bolevcem a v
celostátním finále v říjnu 1930 skončilo v Brně na 3 místě. I v
dalším období si tehdejší hráči vedli slibně, např. v roce 1931
zvítězili v župním i krajském přeboru a postoupili do přeboru ČOS v
Pardubicích, kde obsadili 4 místo. V následujících letech se
výkonnostní úroveň již neudržela, protože hráči odcházeli na
vojenskou službu, někteří z Přeštic odešli úplně. Košíková jako
sport však v Přešticích zapustila kořeny.
V dubnu 1941 byla výnosem
Zemského úřadu v Praze činnost Sokola zastavena. Tím byli sokolští
sportovci prakticky vyřazeni z jakékoliv činnosti. Po rozpuštění
Sokola část mládeže přešla do Klubu českých turistů. Tréninková a
následně závodní činnost byla provozována na koupališti Ostrova
Příchovice (KOP), kde vznikl mimo jiné kroužek košíkové, který si
zde vybudoval letní hřiště. Největší zásluhy na něm měli J. Šlédr,
J. Kašpar, K. Hájek a I. Skála. Za účelem teoretických i
praktických instruktáží si tehdejší hráči pozvali vynikajícího
odborníka a znalce košíkové - profesora plzeňského gymnázia
Šindlera. Ten již vtiskl košíkové moderní výraz, nepříliš odlišný
od dnešního pojetí hry.
Aby nedošlo k přerušení
pravidelných tréninků, bylo na podzim nutné přejít s činností někam
pod střechu.Ve městě byl k dispozici pouze sál Spolkového domu. Ten
posloužil i k odehrání soutěží. Trénovalo se poctivě a velmi
intenzívně, což přineslo kýžený úspěch. Hned v zahajovacím kole se
družstvo udrželo v první západočeské soutěži. Jejími dalšími
účastníky byla družstva Škody, ČLTK, Skvrňan, Viktorie a Klatov. K
aktivním hráčům tehdy patřili: Skála, Kašpar, Piskáček, Kasl,
Šlédr, K. Hájek, Frouz, Kripner, Junger, Siegl, Roubíček, J. Hájek
a bratři Hesové. Protože košíková v Přešticích získávala čím dál
tím více na popularitě, přibývalo i hráčů na hřišti. Podle
tehdejších pravidel se hrávalo s nepříliš častým střídáním, a tak
aby si všichni zahráli, vzniklo další družstvo - Přeštice
"B".
V téže době začaly košíkovou v
Přešticích hrát i ženy. Mezi první hráčky patřily: Hrubá,Šmatová,
Fořtová, Skálová, Štruncová, Hajžmanová, Kratochvílová, Brabcová,
sestry Černých a další.
Konec II. světové války
znamenal trochu paradoxně utlumení závodní činnosti mužů a žen.
Důvodem byl poválečný pohyb obyvatelstva, stěhování, odchody na
studia a jiná pracoviště. Poslední zápas mužů byl sehrán v květnu
1945 právě ve dnech osvobození města americkou armádou. Byl to
zápas památný - soupeři byli američtí vojáci, ubytovaní v přeštické
sokolovně. Domácí košíkáři utkání prohráli, i když s nepříliš
velkým rozdílem.